16. 6. 2006 Camael (www.unitedislands.cz)
Hudební sdružení CAMAEL vzniklo spojením dívčího vokálního tria "Triny" a kvinteta instrumentalistů pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech, od vážné hudby po jazz a muzikály. Všechny umělce spojuje nadšení a vášeň pro tradiční lidovou hudbu - především moravskou, slovenskou a romskou. Díky založení CAMAEL se všichni umělci mohou na profesionální úrovni věnovat svému koníčku. Pod původním názvem Triny+3My skupina účinkovala na festivalu Tschechien in Euphorie ve Vídni, na festivalu Concentus Moraviae a v rámci celoevropského hudebního projektu České sny 2004 na festivalu Mitte Europa, v německém Eubabrunnu, v Yvetot ve Francii, v Utrechtu, v klubu Moods im Schiffbau v Zurichu, ve vídeňském Nachtazylu a v Belgii na "Festival van Vlaanderen Kortrijk". V září 2005 se CAMAEL představil také na festivalu MOVE evropské hudby v Paláci Akropolis v Praze.
Program vystoupení skupiny CAMAEL se skládá z několika základních tématických celků, z nichž první zahrnuje moravské písně milostné ze sbírky "Moravské národní písně" Františka Sušila, pocházející z roku 1860 a sbírky "Nové národní písně Františka Bartoše", pocházející z roku 1882. Tento celek je formálně zarámován dvěma nejvýraznějšími písněmi - Polajka, Fialka, v nichž se dívka pokouší očarovat svého milého pomocí modrého kvítku byliny. Druhý celek představuje převážně slovenské písně z oblasti Těrchové a Topolčan, sebrané samotným Leošem Janáčkem a jeho spolupracovníky Františkou Kyselkovou a Hynkem Bímem. Poté zaznívají rómské písně předávané po generace pouze ústní tradicí a zde zaznamenané přímo spoluautorkou projektu, zpěvačkou a vedoucí vokální skupiny Triny Ivetou Kováčovou. Celý program uzavírá blok písní žertovných a pijáckých, zkombinovaný z písní pocházejících ze sbírek výše zmíněných autorů. CAMAEL má v repertoáru také program s přidanými perkusemi a připravuje písně rovněž z oblasti zahraniční lidové hudby.
Základem aranžmá písní je motivická práce s původním zápisem melodie, či pouze s její částí - melodické nebo rytmické prvky jsou rozvíjeny ve stylu klasické kompozice a podloženy neobvyklou harmonizací (používání archaických modů, pentatoniky) a rytmizací (nerovnoměrné rytmy) vycházející ze stylu prastaré tradice hudeckých kapel. Autorem základní kostry instrumentálních aranžmá je Pavel Fischer (primarius Škampova kvarteta). Celkový zvuk je pak dotvářen všemi členy sdružení. Značný prostor je též ponechán improvizaci. Podoba vokálního trojhlasu je převážně dílem Ivety Kováčové.


13. 6. 2006 Vydavatel: Indies records (www.muziczone.cz)
Album: Camael
Žánr: Lidový folklor
Celkový čas: 00:56:34
Rok: 2005

Už obal desky jako by naznačoval, o co tady půjde. Je na něm velký strom, zobrazený také s jeho velkými kořeny. A právě o kořenech, které dodnes vyživují nejednu větev naší hudby, je také tenhle krásný počin, pokud se nemýlím, volného sdružení několika muzikantů a dívčího vokálního tria Triny, kteří si dali dohromady název Camael.
Kdyby mi ještě před několika lety někdo řekl, že si někdy budu lebedit nad deskou s lidovými písněmi, asi bych se mu hlasitě vysmál a k tomu si poklepal na čelo, až by mne to zabolelo. "Běž mi s ňjákým ejjuchu někam," říkal bych asi při tom.
Později mne ale právě k tomuto druhu hudby přivedl poslech nejen některých projektů kdysi docela zábavné brněnské alternativní scény a já začal zjišťovat, že ona i ta lidová píseň (samozřejmě v patřičném provedení, bez všech těch pitomě rádoby folkloristických klišé a blbin) má něco do sebe. To ale šlo stále o věci, které došly jisté - byť mnohdy nepatrné - úpravy.
Camael na to jdou ale úplně od zmíněných kořenů. Ne, tady není po snaze po nějakém velkém odlišení se od originálu ani stopy. Přes to je to dobrá deska, která má myslím šanci oslovit i nejednoho současného posluchače-badatele, pro kterého není muzika pouhým zábavním prvkem, ale hledá v ní i něco víc.
Jak se to Camael podařilo? Řekl bych, že především hodně citlivým, dumavým a při tom i nesmírně nápaditým přístupem, s jakým k jednotlivým kouskům přistupovali. Na desce uslyšíte celkem 25 písní. Úvod tvoří moravské milostné písně, pocházející z kolekcí sběratelů národních písní Františka Sušila z dávného roku 1860 a z kolekce Františka Bartoše, která je o 22 let mladší.
Druhý celek desky tvoří převážně slovenské písně, které nasbíral slavný Leoš Janáček se svými spolupracovníky, třetí pak tvoří písně žertovné a pijácké (juchu!), zkombinované ze sbírek všech zmíněných autorů.
Ne ani přes ony archaické letopočty se při tom ani na chvíli nemusíte bát jakékoli stopy po ztrouchnivělosti, či zastaralosti celého díla. Písním je sice zachována zmíněná dávka autentičnosti, zároveň je ale nesmírně pohání i slyšitelná chuť a láska, s jakou si s nimi celý Camael při aranžování a nahrávání pohrál.
A když už jsme u aranžování, musím pochválit právě nesmírně pečlivou práci Ivety Kováčové z Triny, která měla na starost aranže zpěvů. A jak znějí! Převážně dívčí vokály tady opravdu ZPÍVAJÍ. Navíc umí být tu energické, tu citlivé, tu posmutnělé a jindy zase rozverné a poťouchlé, přesně tak, jak si to atmosféra a text té které písně žádá. Nebylo by ovšem fér nezmínit ani mistry smyčců, kteří dělají důležitou práci hudební se zachováním výčtu pochvalu vokálů.
Camael je prostě hodně povedená spolupráce. Výsledkem je deska, která může pootevřít okýnko do světa folklóru těm, kteří do něj zatím nikdy nenahlédli, a pokud ano, měli to zhnusené pachutí povinných školních koncertů a vyprávěním, jak se tyhle písně rodily jen v potu vykořisťovaných vesničanů, kteří do krve dřeli na pánském.
Ne. Písně na desce jsou emo, láska, smutek, veselost i sranda. A nakonec? Ano. Dostaneme se i do zmíněných hospod a třeba i do tehdejších domácností, kde se zrovna krčí pod stolem muž, který uniká ženiným ranám za pozdní příchod z putyky. A tímhle závěrem připomínám další zásadní vlastnost tohoto dílka. Ono totiž nepostrádá ani tolik potřebný nadhled a humor.
Pokud vás již dávno lákalo kouknou na kořeny našeho/vašeho folklóru, běžte do téhle desky. Pokud máte doma malé děti a chcete si s nimi občas zazpívat i něco jiného, než rock'n'roll a zároveň jim zprostředkovat i ty kořeny, jděte do téhle desky. Pokud rádi posloucháte aranžérsky i nápady dobře udělanou desku a kašlete na žánry, jděte do téhle desky. Ona vás nezklame.
Richard Kuděj
MUSICZONE


29. 5. 2006 United Islands Of Prague na obzoru, zbývají dva týdny (www.musicserver.cz)
Už jen dva týdny zbývají do zahájení desetidenního festivalu United Islands Of Prague, který se uskuteční na bezmála deseti scénách rozmístěných v rámci třech pražských částí. Prvními, kdo vystoupí, budou domácí Camael, a sice v pátek 16. června ve čtvrt na šest večer.
Camael otevřou world, ethno a folk preferující program zeleného Střeleckého ostrova, jehož hlavními tahouny jsou severoafričtí Khaled, moskevská Ethnica, britský písničkář James Harries, cikánské seskupení Harri Stojka & Gypsy Soul z Rakouska či brazilský akordeonista Renato Broghetti. V pondělí 19. června ve čtvrt na pět se otevřou brány modrého, na jazz, blues a groove zaměřeného Žofína, kde se návštěvníci dočkají mnoha amerických hudebníků, mj. pianisty Vijaye Iyera, syna slavného herce a hlavně jazzového basisty Kylea Eastwooda, kultovního seskupení Medeski, Martin & Wood či blues-funkera Luckyho Petersona. Ve čtvrtek 22. června se pak rozezní červená Branická louka, která na dvou velkých scénách přivítá britské hvězdy Placebo, americkou ska atrakci Fishbone či alžírského rodáka z Francie Rachida Tahu.

Spolu s předními domácími interprety, dvaceti nejúspěšnějšími soutěžícími vyhledávací soutěže United Islands Of Talents, několika překvapeními večera a DJi vystupujícími na taneční scéně Red Zone slibuje program United Islands Of Prague více než sto účinkujících. Kompletní line-up najdete na stránkách festivalu zde.
Radek Antl


Camael a Triny si musíte najít
Rozhovor s Ivetou Kováčovou (www.world-music.cz)
Tři zpěvačky a rómský repertoár, to je v Čechách a možná i jinde v Evropě unikát. Neméně zvláštní na skupině Triny je i skutečnost, že pouze jedna z nich je Rómka. Iveta Kováčová a její gadžovské kolegyně Jana Procházková s Dagmar Podkonickou si s tím ale hlavy nelámou. Nepotřebují to. Hudbu svými ohebnými hlasy vnímají instinktivně, sálá z nich hravost a chuť vymanit se z nebezpečně zavádějících rompopových klišé. Dosud dvě vydaná alba - Gypsy Stream a Awen - patří k tomu nejlepšímu co u nás na poli rómské hudby za poslední léta vzniklo. Iveta Kováčová si dokáže pohrát s vokálními aranžemi, zanést do nich nabyté zkušenosti, drajv i hladivou lehkost. Stejně tak humor a nadhled nad tím, zda má cenu se za každou cenu snažit o rómskou autenticitu, když dnes už málem nikdo ani pořádně neví, co si pod ní představit. Důležitou součástí snažení Triny je i pravidelná přítomnost vynikajících hudebníků. Naposled houslisty Pavla Fischera ze Škampova kvarteta, violisty Josefa Fialy, houslisty Martina Kaplana, kontrabasisty Františka Raby a hobojisty a flétnisty Jiřího Zelby, tvořících společně se zpěvačkami skupinu Camael, soustřeďující se na moravské, slovenské a rómské lidovky. Neúnavným tvůrčím motorem obou uskupení je Iveta Kováčová, vysvětlující v následujícím rozhovoru jak se věci mají.
Jak vlastně vznikl nápad ženského vokálního tria založeného takřka výhradně na rómském repertoáru? Neměla jste nikdy v úmyslu vystačit si sama?
Úmysly jsem měla všelijaké. Nápad zpívat ve třech vznikl v době mateřské dovolené a zároveň jsem s ním čelila i velké samotě.
Pocházíte z početné rodiny a spoustu písniček jste prý slýchávala od rodičů. Byli muzikanty?
Většinu písniček znám od rodičů, našich přátel, příbuzných, ze společných rodinných setkání. Všichni jsou amatérští muzikanti, každý také dobře zpívá a většinou i hraje na nějaký hudební nástroj, protože to má rád.
Zprvu jste zpívala jazz. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na klasicky přehánějící prohlášení patriarchy rómské kapely Fanfare Ciocarlia:"Kdo vám řekl, že se naši bratranci emigrující do Spojených států nepodíleli na vzniku jazzu?" Myslíte, že je to hodně přistřižené za vlasy?
Ani ne. Je pravděpodobné, že pokud tu jsme, pak se všichni nějakým způsobem podílíme na všem a ovlivnit dokážeme, třebaže o něm vůbec nic nevíme, i takový jazz.
V Čechách se cosi jako původní rómská hudba podle mého nezachovala. I z toho důvodu se tu lze převážně setkat s dvěma proudy: z východoslovenských pramenů živené, často cimbálové kapely a pak ty, které se shlédly v novodobých Gypsy Kings. I podle toho rómská hudba dnes vypadá. Poslední kdo její vžitou podobu naboural byl Vojta Lavička s Álomem, po něm svým způsobem brněnští Gulo Čar a teď vy. Vidíte to jinak?
Právě to, co neustále vzniká, se logicky vzdaluje původním kořenům. A potvrzením toho je původní rómská hudba, neustále se rozvíjející a mapující další návaznou historii tohoto národa v Čechách. Důležité je, aby pak ta staronová píseň ovlivněná vzdáleností od kořenů té prapůvodní, svým celkovým pojetím bedlivě nadále dodržovala právě onu do jisté míry danou vzdálenost. Neřekla bych, že se tady kromě Triny objevilo něco neočekávaného, zvláště v rómské hudbě. Pop hudba a její odvětví znásilnila a mnohdy nevkusně zdeformovala spoustu kapel a seskupení. A protože je to ta nejsnadnější a nejprimitivnější cesta k posluchačovu uchu, těší se oblibě. Protože ji dokážeme bez námahy chápat a máme s ní už nějakou, byť vnucenou zkušenost. V tomhle případě jsou to vydavatelské firmy, jindy masný průmysl. Útočí i lékárny se zaručenými prostředky. Nejde o umění, kvalitu a zdraví, ale jen o peníze.
Když si vzpomenete na své mládí a písničky, které jste slyšela od rodičů a prarodičů, jak hodně se jich dodnes dochovalo v té podobě? Víte, docela by mě zajímalo, jak se taková písnička dokáže během dvaceti třiceti let nepoužíváním nebo naopak častým používáním změnit. Kluci ze skupiny Terne Čhave mě například říkali, že oni by ty písničky nikdy nechtěli zpívat stejně jako jejich rodiče.
Rómové a jejich děti donedávna neměli k dispozici žádný notový, ani jiný záznam a tak písně putovaly od jednoho k druhému tou nejpřirozenější cestou - ústním podáním. Dnes je v notách většinou dost přesně jen to, co nám zpívali naši dědové a rodiče. Melodie, které vznikly nově nesou nádech většinou jen toho, co letí a tady se prapodivně ošklivě zdá, že na všechny mladé působí stejné věci. A přitom je to zase "zásluha" po posluchačstvu a penězích lačnících médií, předkládajících pouze zaručené hity. A tak i rómské kapely nabízejí soulovo-gospel-wonderovské feelingy, až k prasknutí našlehaný, nevkusně nacpaný, technicky nezvládnutý jazz s prvky funky, nejčastěji staré fláky v rompopových aranžích s nádechem už řečeného.
Když jsem poslouchal album Aven, měl jsem nutkání se vás v tu chvíli zeptat, jak to je s těmi texty. Jedná se o původní, vámi upravené či dokonce vymyšlené texty? Třeba takové Motoris. A pak, ten humor. Rómské písničky s ním docela šetří.
Rómské písničky, stejně jako život jsou plné humoru. Musíte ale Rómem být nebo mezi nimi alespoň žít, aby jste to cítil. A správně si ty drsňárny zařadil a přeložil. Některé texty, stejně tak melodická témata jsou samozřejmě většinou notně nastavené a rozvedené vynikajícími muzikanty.
Myslím, že jste se na Aven docela hudebně vyřádili. A také, že se vám podařilo narazit na skvělé muzikanty. Bylo těžké jim vysvětlit, co po nich vlastně chcete? Co to je dejme tomu rómský feeling? Měla jste přeci svou představu o těch osobně zažitých písničkách a oni nic takového předtím nehráli.
Je těžké, ale zároveň vzrušující dělat něco s někým, kdo o tom moc neví. Vědět hudebně lze, mít ten správný feeling není ale většinou možné. Na Aven ho doplňovaly jen hlasy a kytara Milana Kroky. Ostatní muzikanti hráli a dodali něco ze sebe. Jiný pohled, osvěžující postupy, vlastní invenci. Stylizovat se do čehokoliv pokud nejde o vtip, většinou nemá smysl.
Triny mají dnes svůj specifický zvuk. Je pro vás ale rozdíl vystupovat na festivale Khamoro před daleko ortodoxnějším publikem než někde v běžném klubu? A už za vámi někdy přišel nějaký starý rómský primáš a ptal se vás, co s těmi písničkami děláte?
Přišel a ptal a nechápal. Byl překvapený, zmatený, potěšený a unešený. A dost nevěřil, že nejsme všechny Rómky. Hrajeme co umíme, co se mi líbí, co považuju za svou historii. I nové písně s jinými vlivy. Publikum se musí trošičku snažit. Najít si nás. Nejsme něco na co jsou zvyklí a připravení.
Rómská hudba z Balkánu představuje na poli world music naprostý fenomén. Sledujete zahraniční scénu? A jsou vám blízké projekty typu Electric Gypsyland, tedy DJ, elektronika a živí muzikanti? Nebo dáváte přednost vesnickým lautari jako jsou Taraf de Haidouks?
Mám to v uchu, řekla bych. Ale nezajímám se příliš konkrétně o jednotlivé soubory a zeměpisně rozdělenou hudbu. Balkán je silně bella kantilénový, pompézní, až hlučný v armádním použití dechů, které krkolomně, ale naprosto sehraně a dokonale zmáknou jakýkoliv terén a vedou nás vpřed a vpřed. Vesnice má vždycky blíž k tomu původnímu způsobu života, uvažování i hraní hudby, možná proto mě víc přitahuje a zasahuje.
Upřímně řečeno, nečekal jsem, že byste se kdy pustili do moravských lidovek. Teď jsem ale rád, tak krásný a šťavnatý, především ničím nevázaný zpěv a jiskřivý doprovod už tu dlouho na tomto poli nebyl. Laťka k přístupu k moravským lidovkám tak byla podle mého názoru opět posunuta o hodně výš. Na druhou stranu moravskými lidovkami se teď zaobírá skoro každý, asi jako kdysi dávno keltskou hudbou. Musely jste si být sakra jisté v kramflecích, aby jste se nestaly terčem poznámek typu: tak už i Triny? Braly jste to šílenství po Moravě v potaz?
Průběžně probíhá šílenství po něčem. Nevnímám to! Ale tuhle hudbu v podání Pavla Fischera nebo Jiřího Zelby ignorovat nedokážu a nechci.
Pavel Fischer je vynikající muzikant, zároveň člen Škampova kvarteta, které kdysi se ctí uchopilo společně s Ivou Bittovou rovněž Moravu a Janáčka. Hrálo to pro vás a zbytek muzikantů nějakou roli?
To co dělá Pavel Fischer jinde, mě určitě zajímá a že dokáže uchopit tutéž látku dvojím způsobem mě nepřekvapilo. Myslím, že s námi se i ve společnosti Janáčka cítí o dost volněji.
Na obale se píše, že zakladatelem skupiny Camael je Pavel Fischer. Jak jste se vlastně dali dohromady? Na jedné straně řízný rómský repertoár, na druhé láska k moravským lidovkám ze strany klasicky vzdělaného hudebníka.
Moravský folklór je také pěkně řízný, silný a uchvacující. Prostě jsme se potkali uprostřed rómských písní a klasiky. Moravák a Rómka, co byste čekal?
Já vím, že těch sbírek, tedy alespoň známých, u nás moc není, ale přece jenom páně Sušilovy a Bartošovy zpěvníky už před vámi prolistovala snad půlka národa. O to víc mám radost, že pod vašima rukama vykvetla do nebývalé krásy například skladba Fialka. To je myslím váš majstrštyk.
Občas mě při poslechu právě téhle písně mrzí kvalita nahrávky a všelijaké osobní nedostatečnosti. To všechno k tomu ale myslím tak nějak přirozeně patří.
Camael rovná se koktejl namíchaný z Čechomoru a Triny. Neštvou vás podobné hovadské titulky v časopisech?
Naštěstí zřejmě nečtu hovadské časopisy, protože o tom nic nevím. A titulky jsou obecně nejpříšernější.
Prý jste před natáčením alba Camael uvažovala o vlastní nahrávce. O jakou hudbu by se jednalo?
Těším se - můžete se mnou - na hudbu jen z mého vnitřního pramene. Když je něco o úsecích vašeho života, pohledech na lidi kolem. O nejen hezkých vzpomínkách, Žánr nehraje roli. Myslím ale, že to bude mít všechno co ode mě můžete očekávat. A doufám, že snad i kousek navíc.

Jiří Moravčík


30. 03. 2006 Indies (www.muzikus.cz)
Jen pár měsíců po vydání alba Aven je tu dívčí trio Triny znovu - tentokrát v sestavě rozšířené o pět zkušených instrumentalistů, pod novým názvem a s repertoárem, který už nemá s romskou hudbou mnoho společného. Camael je album založené na Sušilových, Bartošových a Janáčkových sbírkách moravského a slovenského folklóru. Jde tedy o materiál v zásadě dobře známý, teď ovšem podávaný vlastním, někdy nečekaným, někdy možná až provokativně působícím způsobem. Jako celek to album není z nejvyrovnanějších. Všichni zúčastnění však hrají s chutí a energií, a to je asi nejpodstanější.

Zlatý hřeb: Ej, ženy, ženy
Zní to jako: osobitě interpretovaná lidová hudba
Autor: Jaroslav Riedel


7. 2. 2006 Camael s Kováčovou zahraje lidové písně
Zdroj: Mladá fronta Dnes
Str.: 09. - Jižní Čechy
Hudební sdružení Camael, v němž zpívá i známá hlasatelka Iveta Kováčová, vystoupí dnes od 19.30 hodin ve strakonickém kulturním domě. Program vystoupení se skládá z několika základních tematických celků: moravské písně, romské písně, koncert uzavírá blok písní žertovných. Sdružení Camael vzniklo spojením dívčího vokálního tria Triny, které zpívá romské písně, a hudebníků ze Škampova kvarteta.
Ti hrají hudbu různých žánrů, od vážné přes jazz až po spirituály. Vede jej houslista Pavel Fischer, který upravil i 25 lidových písní na první CD skupiny Camael. Muzikanty doplnil kontrabasista František Raba, který doprovázel Zuzanu Navarovou. Vstupné činí 160 a 150 korun.
Autor: vkc


3.2. 2006 Camael: namíchejte si koktejl z Čechomoru a Trin (www.novinky.cz)
Chutný hudení long drink připravila na svém stejnojmenném albu skupina Camael. Není to zdaleka první seskupení těžící z lidové hudby, ale určitě patří k těm lepším. Jestli se vám líbí třeba Čechomor nebo Triny, tak si utíkejte pro Camael.

Camael zpracoval v osobitých aranžích 25 lidových písniček z Moravy a Slovenska. Velkou část CD tvoří sentimentem zatěžkané milostné balady, takže nic pro netrpělivé posluchače. Album si žádá specifickou náladu a soustředěný poslech, zato vás ale odmění bohatou paletou nálad.
Někdy si Camael dlouze smutní a někdy se zase vokály a housle odvážou, přidají na tempu a "mydlí" to ostošest. V těch momentech se zdá Camael nejvíce strhující, ale je to opravdu věc momentálního naladění posluchače. Narozdíl od Čechomoru a mnoha dalších kapel vycházejících z folklóru je Camael akustický, nepoužívá elektrickou kytaru ani jiné moderní nástroje.
Výrazným rysem skupiny je specifický zpěv a troufám si říct, že v tomto ohledu to Camael ve svém žánru dotáhl asi nejdále. Přínos vokálního uskupení Triny (Kováčová, Procházková, Podkonická) je evidentní. Deska se díky nim posunuje z Moravy i trochu na východ a jih, snad by se dalo říci, že dostává jakýsi "gypsy" ‘mrnc.

16. 9. 2005 Česká televize (video ukázka)


MOVE festival 15-17.9.2005 Praha (www.movefest.info)
Festival MOVE připravuje premieru nové české skupiny CAMAEL. Premiéra proběhne 15.9. v Paláci Akropolis . Jde o dívčí vokálního trio "Triny" a kvintet instrumentalistů představující moravské, slovenské a rómské písně.
Hudební sdružení CAMAEL vzniklo spojením dívčího vokálního tria "Triny" a kvinteta instrumentalistů pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech, od vážné hudby po jazz a muzikály. Všechny umělce spojuje nadšení a vášeň pro tradiční lidovou hudbu - především moravskou, slovenskou a romskou. Díky založení CAMAEL se všichni umělci mohou na profesionální úrovni věnovat svému koníčku a radost a nadšení ze hry přenášejí na publikum, které svou spontánní hrou mnohdy strhnou k bouřlivým ovacím. Pod původním názvem Triny+3My skupina účinkovala na festivalu Tschechien in Euphorie ve Vídni, na festivalu Concentus Moraviae a v rámci celoevropského hudebního projektu České sny 2004 na festivalu Mitte Europa, v německém Eubabrunnu, v Yvetot ve Francii, v Utrechtu, v klubu Moods im Schiffbau v Zurichu, ve vídeňském Nachtazylu a v Belgii na "Festival van Vlaanderen Kortrijk".
Program vystoupení skupiny CAMAEL se skládá z několika základních tématických celků, z nichž první zahrnuje moravské písně milostné ze sbírky "Moravské národní písně" Františka Sušila, pocházející z roku 1860 a sbírky "Nové národní písně Františka Bartoše", pocházející z roku 1882. Tento celek je formálně zarámován dvěma nejvýraznějšími písněmi - Polajka, Fialka, v nichž se dívka pokouší očarovat svého milého pomocí modrého kvítku byliny. Druhý celek představuje převážně slovenské písně z oblasti Těrchové a Topolčan, sebrané samotným Leošem Janáčkem a jeho spolupracovníky Františky Kyselkové a Hynka Bíma. Poté zaznívají rómské písně předávané po generace pouze ústní tradicí a zde zaznamenané přímo spoluautorkou projektu, zpěvačkou a vedoucí vokální skupiny Triny Ivetou Kováčovou. Celý program uzavírá blok písní žertovných a pijáckých, zkombinovaný z písní pocházejících ze sbírek výše zmíněných autorů.

Základem aranžmá písní je motivická práce s původním zápisem melodie, či pouze s její částí - melodickým či rytmickým prvkem, jenž je rozvíjen ve stylu klasické kompozice, neobvyklá harmonizace (používání archaických modů, pentatoniky) a rytmizace (nerovnoměrné rytmy), jež vychází ze stylu prastaré tradice hudeckých kapel. Autorem základní kostry instrumentálních aranžmá je Pavel Fischer (primarius Škampova kvarteta). Celkový zvuk je pak dotvářen všemi členy sdružení. Značný prostor je též ponechán improvizaci. Podoba vokálního trojhlasu je převážně dílem Ivety Kováčové.
Do budoucna CAMAEL plánuje hudebně prozkoumat také oblasti zahraniční lidové hudby.

Triny+3My se v Hodoníně líbily
7. 7. 2004 Slovácko - regionální týdeník str. 8 Z regionu
Zajímavý zážitek si odnesla stovka účastníků čtvrtečního koncertu v chrámu sv. Vavřince, jímž se Hodonín poprvé zařadil do společenství měst účastnících se prestižního festivalu Concentus Moraviae. Emotivní atmosféru navodil už úvod večera, kdy basista František Raba jemným vybrnkáváním písničky Fialka postupně svolával své hudební kolegy, houslisty Pavla Fischera a Martina Kaplana a violistu Jiřího Zelbu, aby současně s nimi ve výrazných, byť nesourodých kostýmech a se svíčkami v rukou nastoupila na scénu vokální skupina Triny. Pak už následoval půldruhahodinový, nevšedně pojatý večer milostných, žertovných i pijáckých písní ze sbírek Františka Sušila a Františka Bartoše, jehož atmosféru umocňovalo i průvodní slovo jedné ze tří zpěvaček, známé televizní hlasatelky Ivety Kováčové. Zatímco instrumentální složka více dbala o čistotu původní lidovosti Janáčkových úprav písní dvou sběratelů, pěvecké trio popouštělo uzdu fantazii a lidový žánr už ctilo méně, když občas zabíhalo do jiných stylů a sfér. I tak publikum prožilo originální večer, na jaký se dlouho vzpomíná.

(Pozn.: Původní název Triny+3My se změnil. Od srpna 2005 je nový název skupiny „CAMAEL“.)


Concentus Moraviae: Snění staré a nové
(Výtah z článku o festivalu Concentus Moraviae)

Harmonie 9/2004m str. 15
Zajímavé srovnání přineslo vystoupení souboru Triny+3My v hodonínském chrámu sv. Vavřince (úpravy písní ze Sušilových sbírek) a Ivy Bittové na závěrečném koncertě v kyjovském chrámu Nanebevzetí panny Marie (výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, Martinů, vlastní tvorba a improvizace). Není náhodou, že se na obou vystoupeních výrazně podílel také Pavel Fischer, primárius Škampova kvarteta. Sušil v podání tří dívek "Triny" za doprovodu instrumentalistů "3My" (ti byli mimochodem čtyři) zněl velice exoticky, přesto mu ale nechyběl patřičný lidový náboj. Překrásný byl čistý a jemný zpěv tří dívek, takřka zcela mimo vyšší dynamické polohy. Jen občas některá sklouzla k muzikálovému výrazu. Tříhlasé úpravy ovšem velice silně evokovaly hudbu cikánskou a občas židovskou. Nešlo o snahu o autentického Sušila, šlo o Sušila v podání těch, kteří mají svoji vlastní představu o lidovém zpěvu. Nesmírně zvláštní koncert měl srdečnou atmosféru a byl nevšedním zážitkem.