"Život lidovkářů aneb jak jsme se zase po letech sešli"  

Výňatek z životopisného vyprávění Jiřího Zelby

....své hudební studium jsem zahájil "chozením do houslí" do ZUŠ k výborné paní učitelce Evě Skálové, která si občas přivydělávala kontrováním na violu v cimbálové muzice. Se studiem houslí a později violy jsem sice nepokračoval na střední škole, ale v lidovkách jsem schopen je dobře použít dodnes. Tato paní mi zprostředkovala první kontakt s lidovou hudbou, předvedla mi jak se hraje "na druhou" a už jsem v tom na celý život lítal! ...... …....Když jsem se ocitl asi ve dvaadvaceti letech na vojně, narazil jsem tam samozřejmě na partu podobně střelených kluků a hned jsme dali dohromady cimbálovku. Měli jsme dokonce cimbalistu vyštudovaného na brněnské konzervatoři - Dalibora Štrunce, což je dost rarita, většinou jsou to amatéři, ale mnohdy skvělí borci, jak jsem mnohem později zjistil. V AUSu to byla díky přízni osudu úplně kompletní kapela: primáš Jirka Žigmund, naprosto skvělý, po vojně zůstal v Praze a hraje ve Wihanově kvartetu na violu, terc hrál jeho kamarád z Ostravy, já kontry na violu, basa jeden původně cellista a baskytarista, ale později jediný profesionální lidovkář. Dokonce jsme měli i klarinet, hrál s námi kluk, který hrával s Jožkou Černým a dnes se snaží o dráhu zpěváka pod jménem Roman Roy. A zpěv samozřejmě všichni, tak to má být! Během vojny jsem se ještě dostal do jiné party moravských lidovkářů a naučil se od nich spoustu skvělých písniček, řikali si "Pernica" a myslím, že dodnes hrají někde ve vinárně každý večer k poslechu i tanci. Ještě na Pražské konzervatoři jsme se potkali s Pavlem Fischerem a Frantou Rabou. Fandové do lidovek se samozřejmě dříve či později dají vždycky dohromady, nejlépe v hospodě jen tak pro radost. Myslím, že jsme hrávali v hospodě u nás na chalupě, kde byla taková milá hospodská. Kdykoliv jsme přišli na pivo, už ve dveřích se ptala : "…. A kde máte nástroje?" takže za chvíli jsme museli pro basu a housle a už to jelo, často až do rána…………jó to byly časy! A jelikož Pavel je muž činu a nespokojil se jen se vzpomínáním, tak teď zase hrajeme spolu, já pokud nekontruji, snažím se udat různé dechové nástroje, buď ty které používám v práci (v České filharmonii) - hoboj a anglický roh, nebo zobcové flétny. A ty se do moravských lidovek výborně hodí......

 

Webdesign by Zájeda